Poutník a Skeptik




Úvod

Je jen jediná univerzální, nekonečná, existující mimo čas a prostor hluboká a pravdivá skutečnot, kosmická mysl, Bůh. Jedna z myšlenek / snů / idejí této kosmické mysli se realisovala jako časoprostor, který známe. Snad jednou dokážeme přesně spočítat, o kolik času už proběhlo na hodinách které se rozběhly při vzniku našeho časoprostoru, které odstartoval pokud - se dnešní astronomi nemýlí -velký třesk. V existenci kosmické mysli tyto hodiny nemají velký význam, jsou jen jedním aspektem jedné z jejích myšlenek / snů / ideje.

Základ našeho časoprostoru je čistě spirituální a naprosto nehomtný v tradičním pojetí. Soubor zákonitostí které v něm fungují je však natolik homgoenní a logický, že uvnitř tohoto časoprostoru je téměř nemožné si uvědomit, že tento soubor zákonitostí, který vnímáme jako hmotný svět je ve skutečnosti jen velká fikce, sněná kosmickou myslí. Na úrovni, na které soubor zákonitostí funguje se vše jeví jako deterministický systém, který z hlediska dílčích účastníků - pokud jsou nadáni chápání vypadá většinou jako perfektně hmotný svět. Až na některé výjimky, kdy zvláštní okolnosti dovolí nahlédnout za okraj této iluse.

Všechny fiktivně hmotné subjekty a děje našeho časoprostoru mají svůj základ a skutečnou existenci ve spirituální existenci kosmické mysli, která jim dala vzniknout. Opak neplatí - je oblast spirituálních subjektů, dějů a zákonitostí, které jsou součástí našeho časoprostoru a plně se účastní jeho vývoje, ale které nemají přímou manifestaci ve světě fiktivně hmotných subjektů a dějů. Zákony karmy jsou dobrý příklad - jde o čistě sipirituální systém který výrazně zasahuje do dění a osudů fiktivně hmotných subjektů. Svět okultních jevů je další - velmi špatně dokumentovaný - příklad spirituálních subjektů, dějů a zákonitostí které patří do našeho časoprostoru, aniž by měly fiktivně hmotné vlastnosti.

Komplexní systém našeho časoprostoru se dá přirovnat k fyzikálním pojmům realitivisické a newtonské fyziky. Stejně jako je možné za běžných situací přehlížet relativistické složitosti, je v běžném životě často možné přehlížet spirituální rozměr našeho časoprostoru. Není ale dobré a účelné ho přehlížet vždycky a zákony karmy zajistí, aby to neprošlo beztrestně. Zejména lidé, kteří byli osudem postaveni do situace kdy mohou vstoupit na cestu duchovního rozvoje dělají závažnou chybu, když váhají. Jejich karma je vede aby se stali Poutníkem a stát se místo toho Skeptikem je jak nemoudré, tak nebezpečné.




Fiktivní rozhovor

Skeptik: Kam máš namířeno, poutníku?

Poutník: Chci znát pravdu o svojí existenci, být lepším člověkem a a splnit úkol, pro který byl každý z nás poslán na tento svět: postoupit ve svém osobním duchovním vývoji.

Skeptik: K čemu je to dobré? Když se rozhlédneš, nabízí ti svět dost zábav a potěšení. Stačí využívat všechno, co moje materiální okolí nabízí.

Poutník: Ani já se úplně nezříkám toho, co nabízí svět. Jsou lidé, kteří věnují všechnu svoji energii duchovnímu hledání - já s nimi nesouhlasím. Kdyby nejvyšší chtěl, abychom ignorovali materiální svět, nebyl by ho stvořil. Jejich chyba je ale daleko menší než chyba těch, kteří odmítají uznat, že základ světa je spirituální, Nebo to uznávají, ale nepochopitelně odmítají připustit, že je zapotřebí z toho pro každodenní život vyvodit důsledky.

Skeptik: To zní trochu nevlídně, snažíš se mne napomínat? Kdy začneš mluvit o pekle?

Poutník: Lidé, kteří chtějí jít životem aniž by přihlíželi k důležitější stránce svojí existence se těžko mohou divit, když jim někdo připomene, že za chyby se musí platit. Každý z nás se narodil s úkolem postoupit na duchovní cestě. Kdo tenhle úkol nesplní, ponese následky. Kazatelé to tak nezařídili, je to zákon světa. Když nechceš splyšet pravdu, neptej se.

Skeptik: A jaká bude má odměna? Trvalé zdraví? Postup v práci? Auto které nepotřebuje benzin?

Poutník: Nevěř kazatelům, kteří nabízejí materiální odměnu za duchovní snažení. Jistě, když odevzdáš svůj osud do rukou Nejvyššího, určitě tě bude provázet jeho ochrana. Jak ale bude vypadat, to závisí na mnoha okolnostech. Krom jiného na tom, jak jsi žil v minulých životech, jaký osud si zasloužily různé komunity, jejíchž jsi členem a na tom, jaká budoucnost bude užitečná pro tvůj další postup. Možná, že ti osud nabídne klidný a materiálně úspěšný život ale je i možné, že tomu bude naopak.

Skeptik: To nezní moc lákavě. Z toho co říkáš to se nezdá, že by Tvoje úsilí přineslo praktický užitek. Radíš mně, abych do tak nejisté investice vložil to nejcennější co mám - svůj život?

Poutník: Tak jako tak nemáš na vybranou. Vteřiny tvého života se stávají minulostí ať už postupuješ po duchovní cestě, nebo přešlapuješ na místě. Konec konců, už tím, že se ptáš ses vlastně vydal na duchovní cestu. Vítej!

Skeptik: Stejně ale nevím, co vlastně získám, kdybych se dal zlákat. Mám se začít modlit? Neslyšel jsem, že by to bylo k něčemu.

Poutník: Ale je, modlitba je nesmírně účinná věc. Jen je nutné chápat co je skutečná modlitba, jak zapadá to kolotoče osudu a jak s ní zacházet.

Skeptik: Co tím myslíš?

Poutník: Jsou dva typy modlitby - jeden opakuje předepsané formulace a spirituální zisk vychází z toho, že za miliony opakování získaly tyto formulace určitou sílu. Druhý typ "modlitby" vychází spočívá v tom, že každá - bez výjimky každá - myšlenka má svoji váhu v duchovním světě a to se dříve nebo později odrazí i ve světě materiálním.

Skeptik: Chceš říct, že když si teď představím dobrou večeři, tak ji dostanu?

Poutník: Ne, tak jednoduché to není. Především, ne všechny myšlenky jsou stejně účinné. Záleží na tom, jak intenzivně se soustředíš na daný poředmět a samozřejmě na tom, jak jsi daleko na duchovní cestě. Když se ale budeš dlouho a intenzivně soustřeďovat na dobrou večeři, jistě ji časem dostaneš..

Skeptik: Neslyšel jsem, že by to fungovalo tak jednoduše ... to by na světě nebylo tolik nouze...

Poutník: Modlitba není jako automat do kterého vhodíš minci a vypadne žádané. Někdy dostaneš to, o co prosíš brzo, někdy až v příštím vtělení. Nebo dostaneš to, o co žádáš a zároveň jako kompensace se ti stane něco, čemu by ses raději vyhnul.

Skeptik: Zdá se že tvůj "nejvyšší" není příliš štědrý.

Poutník: Jak jinak by to mohlo být? Svět ve kterém žijeme je řízen Nejvyšší Spravedlností a té se musí podřídit naše drobná přání. Moudrý člověk se vyhýbá tomu, prosit Nejvyššího o konkrétní věci. Já pokorně a intenzivně žádám o Ochranu - kdo jsem, abych si navíc diktoval, jak má přesně vypadat?

Skeptik: Tak přece lze dostat něco za nic ? I když to zní jako loterie - poprosíš "nejvyššího", a čekáš, až dostaneš hlavní výhru.

Poutník: Nejcennější je pro mne intuice a pomoc na duchovní cestě. To je přece pro mne to nejdůležitější. Po materiální stránce očekávám směs věcí příjemných a nepříjemných, tak jako každý jiný člověk. Když se dívám na svůj osud, nemám nejmenší důvod si ani po v tomto směru důvod stěžovat.

O čekání na hlavní výhru ostatně u mne nikdy nešlo. Kdybych se nesnažil po hmotné stránce, měl bych také svoji odměnu, ale odpovídala by stylem životu, jaký jsem si zvolil. To jsi neviděl fotografie indických asketů?

Skeptik: V kterém náboženství a jazyce je modlitba nejúčinnější?

Poutník: To je jedno. Důležité jsou myšlenky nebo spíš forma vědomí, které za motlitbou jsou. Ve skutečnosti má každá myšlenka svoji duchovní sílu, nemusí ani jít vědomě o modlitbu.

Skeptik: Jak to myslíš?

Poutník: Každá myšlenka, každý cit, každý stav vědomí kdy se jednotlivec na něco soustředí vkládá cosi do velkého archivu vesmíru a pomáhá tak formulovat budoucí osudy autora, jeho rodiny, jeho národa a všech ostatních konunit k nimž náleží. Možná jen o malinko, ale v duchovním světě není nic ztraceno.

Skeptik: Chceš říct, že tisíce lidí kteří na světě hrají znovu a znovu počítačové hry plné násilí zároveň nevědomky formulují budoucí osudy lidstva?

Poutník: To nezní dobře, že? Ve skutečnosti to ale není tak zlé. Hráči hrají s vědomím, že to není doopravdy a když to chápou oni, proč by to tak nebrala i Nejvyšší Spravedlnost. Krom toho jsou to vesměs lidé na nejnižším stupni duchovního vývoje - jinak by takové hry nehráli - a tak jejich myšlenky mají tak jako tak malou váhu, nízkou duchovní účinnost. Do určité míry je to ale kolektivní modlitba k démónu zla a určitě to časem nějaké neblahé důsledky přinese.

Skeptik: Jak se podle Tebe jde proti tomu bránit?

Poutník: Pokud se lidé na vyšším stupni duchovní úrovně vyhýbají negativním citům a myšlenkám a praktikují pozitivní city a myšlenky mnoho se dá zlepšit a podpořit tak vývoj celosvětové situace dobrým směrem. Jedna z možností je také meditace, při které se všem čtyřem stranám a nebi a zemi posílá mentální poselství, definované slovy "věčný mír".

Skeptik: Těch podle tebe "duchovně vyspělých" je určitě mnohem méně než lidí, kteří vidí vrchol zábavy ve střílečkách na obrazovce. Myslíš, že těch několik "vyspělých" převáží?

Poutník: Počet není tak rozhodující, jako kvalita...

Skeptik: Podle tebe záleží úspěšnost modlitby a účinek myšlenek na stupni duchovního vývoje?

Poutník: Rozhodně. To snad zní i logicky - jen ten, kdo je pánem svých myšlenek a chápe pravdu je schopen ovlivňovat ze své duchovní úrovně materiální skutečnost světa.

Skeptik: Věříš tedy na zázraky?

Poutník: Skutečné zázraky, které neberou ohledy na běžné přírodní zákony - třeba proměna vody na víno - se samozřejmě vyskytují jednou za tisíciletí. Častá forma zázraků jsou příhody, které nejsou proti běžným přírodním zákonům ale jsou statisticky nesmírně nepravděpodobné. Skoro každý kdo se vydá na duchovní cestu se s nimi čas od času setká. Nejběžnější metoda, kterou Nejvyšší řídí tento svět je tak nenápadná, že ji ani jako zázraky nechápeme, i když by si to vlastně zasloužila.

Skeptik: Co máš na mysli?

Poutník: Nástroj, kterým Nejvyšší kontroluje a reguluje každou vteřinu našeho života, připravuje podmínky pro každé naše rozhodnutí a kdykoliv změní bez výstrahy vše, co jsme pokládali za jisté. Mluvím o nejméně pochopeném jevu materiálního světa, o Náhodě. Každý náš krok je řízen nesčetnými náhodami, je jimi regulován jako tok řeky pískem dna a svahy břehů, určuje naši budoucnost nepředvídatelně a neústupně. Všechny náhody dohromady se většinou podřizují statistickým zákonům a to nám dává do určité míry možnost předvídat, ale ve skutečnosti o svojí budoucnosti nevíme nic. Můžeme se jen snažit a doufat. Ti moudřejší se navíc modlí.

Skeptik: Náhoda je náhoda, ne? Co bych za ní měl hledat?

Poutník: Hledej za ní tajemný a většinou nepochopitelný záměr. Mnoho náhod v tvém životě je skutečně bezvýznamných. Tytéž jevy ovlivňují životy mnoha lidí a pro většinu jsou jen okrajovými vlivy, které mají malý vliv na jejich další osud. Čas od času ale vyústí kombinace běžných náhod v osudovou Velkou Náhodu, v klíčovou situaci, která významně ovlivní zbytek života dotyčného. Někdy má člověk možnost volit z několika možností, někdy je rozhodnuto za něj, mnohdy se ani nedozví proč a jak dosáhl určitého cíle, nebo jej o vlásek minul. Tak se třeba setkají v životě lidé, jimž je souzeno, aby navzájem ovlivnili svůj osud. I když se jim samým může zdát, že to byla náhoda, ve skutečnosti s nimi osud rozehrával svoji složitou partii dávno před tím, než se skutečně setkali.

Skeptik: Říkáš si Poutník. Kam putuješ, proč věnuješ drahocené hodiny života hledáním těžko pochopitelných vysvětlení?

Poutník: Znát pravdu není zbytečné. Moje hledání je ve skutečnosti hlavním cílem života nás všech - rozdíl je v tom, že ti, kteří nehledají vědomě jen náhodou postoupí správným směrem.

Skeptik: To zní nepochopitelně. Kam a proč máme podle tebe postupovat? Kdyby byl nějaký bůh, a chtěl abychom kamsi došli, pak by nás rovnou umístil tam, kde nás chce mít. Proč by nás dával kamsi jinam a pak nás proti naší vůli postrkoval k záhadnému cíli jako figurky ve hře?

Poutník: Máš pravdu a přece se mýlíš. Nejvyšší je dokonalý a všemocný ve své nekonečné všeobjímající jednoduchosti. Omezený a nedokonalý svět ve kterém žijeme, krásný svou složitostí a vzájemnou provázaností lze přirovnat ke snu, který nejvyšší prožívá, k symfonii stvoření, kterou vytváří před našima očima. Jsme zároveň jejími hráči i posluchači. Svět nebyl stvořen v jednom okamžiku jako složité perpetuum mobile, kde se od té doby účastníci smějí pohybovat jen ve vymezených úsecích. Stvoření světa je děj který trvale probíhá a my jsme účastníci jeho současné fáze. Je povznášející na něm pozitivně spolupracovat, je malé a trapné od něj odvracet oči nebo ho popírat.

Skeptik: Ty si myslíš, že jako pouhý člověk, jeden z milionů, můžeš nějak ovlivnit "tvoření světa"?

Poutník: Každý z nás má svůj materiální rozměr a je podřízen jeho zákonům. To vidíš velmi dobře. Tvůj omyl je v tom, že nevidíš svůj duchovní rozměr, svoje možnosti ve všemu nadřazeném spirituálním světě.

Skeptik: Kde bych měl hledat ten spirituální svět s jeho "nejvyšším"? Kosmické rakety prolétly nebem a nic duchovního nenašly. Nemyslíš, že tahle představa už patří mezi pohádky?

Poutník: Hrál Jsi někdy nějakou zajímavou počítačovou hru? Ano? A uvědomoval sis při tom, že krajina, figurky i tvoje vlastní účast se odehrávají v několika málo miniaturních součástkách nehybně přiletovaných na kusu plastiku?

Skeptik: Myslíš, že náš každodenní život je jen čísi počítačová hra?

Poutník: Je to jen přirovnání. Pokud ale je materiální svět vysněn dobře, pak máme jen malou možnost si ověřit a dokázat, že existuje jiná, významnější úroveň, na které se odehrávají rozhodující události. Naštěstí náš život není tak bezútěšný, jako počítačové hry. Máme možnost postoupit na vyšší úroveň. Pak postupně přestáváme být skoro bezvýznamnými figurkami a získáváme stále větší možnost ovlivňovat další tok děje. Nemusíš tomu věřit, ale je to tak.

Skeptik: Věda má tisíce důkazů o tom, že její tvrzení je správné - co proti tomu může postavit naivní víra - jen primitiv tomu může uvěřit.

Poutník: Naivní víra mne nezajímá. Pravdivá víra nesmí být v rozporu s pravdivou vědou, skutečná víra musí být součástí vědy a věda součástí skutečné víry. Je jen jedno univerzální lidské vědění a jeho duchovní i materiální část musí být pravdivé - jinak patří mezi báje a pohádky.

Víra i věda očima člověka se mohou v jednotlivých případech mýlit a je také pravda, že v současné době se daleko častěji mýlí duchovní věda než materiální. Je to dáno tím, že zatím co materiální věda udělala za poslední staletí neuvěřitelný pokrok duchovní věda je stále tam, kde před staletími nebo dokonce ustoupila zpět. To ale není důvod tvrdit, že to tak bude vždy. A vůbec už ne důvod duchovní vědu zavrhnout a ignorovat.

Skeptik: Jsem ochoten uznat, že víra může lidem pomoci, poskytnout jim útěchu a oporu. To je jistě dobré, i kdyby to byla jinak jen pohádka.

Poutník: S tím rozhodně nesouhlasím. Je jen jediné hledisko, z kterého je správné hodnotit a přijmout nebo odmítnout Víru: pravda. Jestli je víra užitečná nebo škodlivá v běžném životě je vedejší - pravda, skutečnost, realita jsou jediné zorné úhly, ve kterých se musí skutečná víra prokázat.

Skeptik: A co války, které náboženství rozpoutaly a krvavá brázda která po nich zůstává v dějinách lidstva. To je také vedlejší?
Poutník: Náboženstvá, za kterým zůstává krvavá stopa se mýlí. Mír a vzájemná láska jsou základním cílem pro skutečnou Víru. To je také znova a znova opakováno ve všech hlavních náboženstvích.

Je pravda, že lidé toužící po moci a ne po Víře dokázali zneužít náboženství - stejně jako cokoliv jiného - pro svoje účely. Bylo to ale daleko méně často, než tvrdí kritikové náboženství. Náboženství samo bylo důvodem k násilí jen výjimečně. Ve dvacátém století je jen těžké najít větší konflikt, kde by náboženský rozpor byl alespoň částečně důvodem války.
Skeptik: Dnes soupeří o následovníky krom desítek klasických náboženství tisíce malých i větších kultů. Není už to samo důvodem je odmítnout všechny?
Poutník: Není. To, že se různí lidé pokoušeli najít cestu na vrchol lidského poznání džunglí běžného života je nezbytné. Že při tom vyšlapali víc než jednu cestičku není ani překvapujcí. Jde hlavně o to aby cesta, kterou si zvolíš vedla správným směrem a odpovídala tvojí osobnosti. Často ti Osud sám nabídne jen z několika možností a pak je snadnější si vybrat. Podle mne je třeba vycházet ze zásad, že -
A je rozumné se vyhýbat každému kultu/směru, který selže ve dvou nebo více bodech.
Skeptik: Ty tedy myslíš, že bych měl vyměnit občanský oděv za mnišskou kutnu nebo šafránový oděv jogina a ztrávit zbytek života nejistým hledáním?
Poutník: Duchovní život a hledání nevyžaduje, aby člověk zásadně změnil svoje chování a málokdy vyžaduje viditelné změny postoje. Je samozřejmě velmi důležité dávat přednost positivním postojům a vyhýbat se negativním myšlenkám a situacím. Podle mne není třeba být dogmatický a neústupný - přesto jsem udělal mnoho rozhodnutí s přihlédnutím k těmto podmínkám.

Několik příkladů - vegetariánské jídlo je lepší, než konsumace masa, které vyžaduje zabíjení zvířat. Úplné vyloučení masa ale většinou způsobuje mnoho potíží jak vegetariánovi, tak jeho okolí. Navíc v současné době je i vegetariánské jídlo zaplacené životy mnoha zvířat. Myslím, že podstatné omezení masové složky stravy dosáhne většiny cílů vegetariánství aniž by se muselo jít do extrémů. Jiný příklad je antikoncepce. Věřím, že je naprosto přijatelná, pokud neničí nový život, nové vtělení nějaké bytosti. To ovšem vylučuje nejen aborci ale i dodatečné hormonální přípravky a nitroděložní tělíska.

Logika tohoto duchovního systému vede k závěru, že všechno ve světě má tři hlavní aspekty - materiální, psychický a duchovní. Materiální úroveň je primitvní a lišíme se v ní jen málo od zvířat. Na psychické úrovni se lišíme o dost víc a můžeme očekávat, že jen lidé jsou schopni se vědomě a plánovitě zabývat promyšlenou duchovní činností.

Vzathy mezi mužem a ženou se mohou vyvinout na metriální úrovni velmi rychle, ale věřím, že pro vztah zakotvený i ve zbývajících dvou úrovních je zapotřebí celý život. Možná i víc životů.

Skeptik: Co je tedy podle tebe a pro tebe celkovým hlavním cílem? Promyšlenější chápání života?
Poutník: Ano. A zároveň promyšlený, vědomý postup ke konečnému cíli rozvoje nás všech, k opětnému úplnému splynutí s Nejvyšším.
Skeptik: Našel Jsi náboženství, které splňuje tvoje požadavky na tuhle cestu?
Poutník: Na otázku jak a kam putovat jsem já osobně našel odpověď v knihách Dr Bruntona. Náboženství v pravém slova smyslu to ovšem není - autor odmítl jakékoli pokusy vytvořit kolem jeho díla nějaký kult nebo organizaci.


(C) Petr Baum